Letopočet se pomalu dostává do hodnot, které jsem sám pro sebe, vzhledem k životnímu stylu sex, chlast a rock’n'roll, považoval za nedosažitelné. Nepřipravenému mi tedy docházejí i přání vyjma obligátního štěstí a zdraví…

Popřeji tedy každému, nechť se mu splní to jeho přání, co bych mu vnucoval své. A pozor na to, co si přejete - může se to opravdu splnit ;-) 

Bludička opět vytvořila kalendář a opět jej doručila v dostatečném předstihu. A zase marně. Rok 2009 jsem nestihl vůbec, ale tento rok to s přimhouřením obou očí vyšlo, ne?

A na závěr plním jednu prosbu: Neviditelný pes opět řádí, maže a banuje. Ban dostal i ibn, tedy krabat a požádal mne o zveřejnění pozdravu diskutujícím, což rád činím. Komentáře snad netřeba.

“Dekuji tedy vsem diskuterum na NP a timto se s nimi loucim. Byly to hezke roky, i kdyz v poslednim case poznamenane jiz zjevne progredujici chorobou. Nelze samozrejme vyloucit, ze redakci NP po case vypadnu z usporneho balicku a ze se tam opet objevim, ovsem sejde z oci - sejde z mysli, znate to; kvuli clankum na NP rozhodne lezt nebudu. V takovychle chvilich mne obvykle napadaji zaverecna slova ze znameho ceskeho filmu: A kdybychom se uz nikdy nevideli, vsichni dobri rodaci, napln se osude…”

Ps.: A přeci jenom si komentář neodpustím - věci lze dělat dobře, špatně a nebo jako na NP ;-)

Kolik psů musí �?lověk mít, aby si na jejich odchod zvykl? Když přijde jejich �?as, bolí to. Co teprve, když odejde neo�?ekávaně, v plné síle…

Existuje nějaké nebe? A mají psi své, nebo se tam můžeme sejít? A budou tam i ostatní bytosti, které jsem potkal? Bude tam několik vrabců, které jsem jako kluk zastřelil vzduchovkou? Mouchy, kterým jsem utrhl křidélka? Krysa, na které jsem v rámci studia prováděl vivisekci? A co desítky žížal, svíjejících se na rybářském há�?ku, nebo ryby zoufale bojující o život na konci vlasce? Kohouti, kteří byli shledáni nadbyte�?ní? Jehňata, která jsem pomáhal rodit, aby později naplnila mrazicí box? Budou tam?

Která šílená mysl sestavila slátaninu o nesmrtelné duši a o�?istci za pozemské hříchy? Rodíme se v bolestech, s jedinou jistotou, že opět zemřeme, a s velkou pravděpodobností, že to bude také v bolestech. V mezidobí prožíváme krátká období naděje a euforie, vykoupená beznadějí, bezmocí a rezignací. Toužíme po klidu a děsíme se ho. Dokázal by někdo z nás vymyslet rafinovanější mu�?ení inteligentní bytosti? Zároveň naději brát a dávat, pozdvihnout a odhodit do prachu, to všechno při vědomí nevyhnutelného zániku? Jak snadné by bylo litovat se v bezvýchodnosti �?i užívat si v radosti…

Co by nutilo nesmrtelnou duši podstoupit taková muka ve smrtelném těle? Zvolil by si někdo takovou kratochvíli - život �?lověka je vzhledem k nesmrtelnosti, tedy nekone�?nu, méně než pouhý mžik - dobrovolně? Nejsou-li duše šílené, což nelze vylou�?it, existuje pouze jediná odpově�? - toto je o�?istec, právě zde.

Bezduchá hromádka bílkovin je z mých rodi�?ů i prarodi�?ů, bude ze mne, mé ženy i našich dětí. Má-li tohle nějaký smysl, musel lidský rod spáchat něco strašného, že jsme odsouzeni k životu v nevědomí…

Žalý

Trochu pozdě? Možná, ovšem přání dobrého není nikdy dost :-)

Běsnící kapitalismus mne dostihl a u�?inil nabídku, kterou jsem nemohl dost dobře odmítnout. Nikoliv snad pro její nespornou výhodnost, spíše kvůli důsledkům, které by případné odmítnutí provázelo. A tak jsem poslední dva měsíce loňského roku vzpomínal na po�?átky podnikání a pracoval 16-18 hodin za den. Nemohu říci, že by mne to bavilo. Nedostavilo se ani tehdejší prvotní nadšení… Platí však první věta odstavce ;-)

Jako ve starém příkladu o dohánění želvy zajícem odsunul jsem vše na další rok. Když mne probudili po oslavě, vrhnul jsem se na odsunuté, kvůli �?emuž jsem musel odsunout právě aktuální. Stejně jako v životě však nakonec přeci jenom zajíc želvu předběhne a já se pomalu dostávám do normálu. Mnohé se vyřešilo samo, lépe �?i hůře. Tráva již roste a mohu se věnovat své největší vášni, totiž s fajfkou v hubě a hrnkem dobrého �?aje svědomitě pozorovat její růst. Přeci jenom je to zajímavější než sledovat schnutí barvy, i když ani to není zase tak špatná �?innost - holt my vyznava�?i víry jedné z nejstarších (ateismu) máme tak trochu problém s nějakým vyšším smyslem…

Bludi�?ka opět vytvořila kalendář a doru�?ila mi jej v dostate�?ném předstihu. Nu, marně. Snad však přijde k užitku i o trochu později. Obrázky tam jsou moc hezké.

Nechť se opět líbí :-)

A pro jistotu - kdo má o obrázek zájem (velký, A4), posta�?í na něj klepnout pravým myšítkem a zvolit uložit jako…

O šest víc, než ve slavné knize od Karla Polá�?ka. Scházeli jsme se u velkého stolu štamgastů, nadávali na komunisty, přikrádali ze spole�?ného a plnili socialistické závazky. Žili svým životem a o legraci a příběhy nebyla nouze, stejně jako v uvedené knize.

Listopadové události roku 1989 jsme prožívali s intenzitou, o které jsme ani netušili, že jí jsme ještě schopni. Vymrzlí z demonstrací zahřívali jsme se �?ajem s rumem a se špatně skrývanou škodolibostí sledovali vyděšené tváře místních opor režimu. Na chvíli nám bylo všem opět -náct. Svět obecně a Československo zvlášť bylo báje�?ným místem pro život.

Všichni jsme se vrhli na podnikání s registrací vytištěnou na jehli�?kové tiskárně MěNV. Automechanik, instalatér, lakýrník, strojař, geodet, ekonom, truhlář, ú�?etní, záme�?ník, programátor, veterinář. Dvacet tisíc korun byly obrovské peníze a všichni jsme věřili, že právě nám se povede najít ten správný podnikatelský majstrštyk a uspějeme na své cestě za samostatností.

Dnes nás je tři a půl. Ta půlka je stodvacetikilový chlap po mrtvici, s neovladatelnou spodní polovinou těla, který nosí plínky. Čas a podnikání nás rozvál z předměstké hospody do okolí. Životní osudy, a�? rozli�?né a jeden jako druhý zajímavé, mají spole�?ného jmenovatele - prohru. Infarkt, infarkt, mrtvice, autonehoda, zastřelen, infarkt, zastřelil se, mrtvice. Šestnácti až osmnáctihodinové pracovní doby v�?etně sobot a nedělí, vě�?ný boj s neplati�?i, úřady… Nedokázali jsme vstřebat ducha doby - objednávat a neplatit, neodvádět DPH a odvody fondům sociálního zabezpe�?ení a každý rok si zakládat novou firmu s �?istým štítem. Konkuren�?ní výhodu těchto podnikatelů jsme se snažili vyrovnat intenzivní prací a poctivostí. Podařilo se to jenom některým…

Už víme, že generace prvních poctivých podnikatelů byla obětována ve prospěch rychlé transformace. Lze to pochopit - jenom kdybychom se do�?kali alespoň prostého promiňte…

Jsme již dál. Podání žaloby na neplati�?e není pouhou ztrátou �?asu a peněz. Není tak jednoduché získávat dodate�?né prostředky neodváděním daní a pojistného fondům. Nau�?ili jsme se rány oplácet. Lidé, kteří se nám dříve vysmívali, nám nyní závidí.

Poctivá práce i poctivé podnikání za�?íná přinášet své ovoce. Lidé, kteří jsou ochotni pracovat, mají vyšší životní úroveň než ti, kteří se jenom vezou. Je to tak dobře. Ale jak vzrůstají příjmy snaživých, znovu vylézají z temných úkrytů staré známé tváře a s líbívou fanglí a rétorikou přemýšlejí, jak snaživým odebrat a rozdělit ostatním - a přitom si něco odloupnou pro sebe. Jsme všichni lidské bytosti a máme svá práva!

Ne dost jich. Mladí idealisté pod vedením idealistů z povolání vymýšlejí stále nové ušlechtilé cíle aniž by respektovali základní ekonomické principy. Je to ruská ruleta, ale s automatickou pistolí. Nelze vyhrát.

Idealistům a dobrodincům z povolání nemá význam cokoliv sdělovat. V lepším případě prodchnuti ušlechtilou ideou, v horším vlastním prospěchem, považují svoji pravdu za nadřazenu realitě a vyvinuli si obdivuhodný smysl pro její ignorování. Cíl bude prosazován do posledního platícího ob�?ana.

Většina lidí je však schopna používat vlastní rozum. Dobrodinci lidstva všeho druhu hřímají z televize, rádia, novin i internetu. Nikdy nepředloží výpo�?ty podporující jejich teorie. Jsou si však jistí svojí vírou. Obrovské díky patří těm, kteří dokážou srozumitelnou formou poskytnout informace a podklady, pomocí kterých se lze dobrat důsledků takového konání. Proto se také snažím alespoň trochu pomoci v jejich šíření.

Ekonomické nepravidelníky Modrého ptáka a Bastiatovy �?lánky od Finista budou postupně ke stažení v sekci eKnihy.

Žalý

Mám rád podhorské ří�?ky, ve kterých �?lověk hledá ryby za každým kamenem a podemletým břehem místo bezduchého válení nástrahy po dně hluboké a líné řeky. Odměnou je náro�?nější lov a menší úlovky. Třiceticentimetrový pstruh je považován za dobrý úlovek a bývá jediný v celé tůni nebo tišině. Jako malému klukovi, když mne táta bral na ryby, připadaly mi tyto ří�?ky a potoky velké, dnes tu velikost vidím v o�?ích svého synka (ó ano, od starého vola orati se u�?í mladý…). Snad bude vzpomínat stejně jako já.

Škarohlídi si jistě povšimnou všudypřítomného igelitu na větvích pobřežního porostu, vnímavější se zamyslí nad výškou, ve které se uchytil… A jen málokdo si umí představit, jak jsou zarostlé břehy koncem léta svízelí, maliním a kopřivami. Rybám ku prospěchu :-)

Té tůně jsem si všiml před několika lety. Ohbí ří�?ky za malými peřejemi vymlelo pod kořeny veliké olše několikametrovou tůň, na jejíž dno se nedalo dohlédnout ani za přímého slune�?ního světla. Proud mizel pod podemletým břehem a vytvářel protiproud i velkou tišinu. Prokysli�?ená voda z malých peřejí a kryt pobřežního porostu poskytující nevy�?erpatelnou zásobu hmyzu padajícího do vody představovaly ideální stanoviště velkého pstruha.

Vyzkoušel jsem několik nástrah, zkoušel je nabídnout těmi nejsvůdnějšími způsoby, které znám a přesto nenásledovala žádná reakce. Někdo tam však přebývat musel - na za�?átku ani na konci tůně se nevyskytovali malí pstroužci - neklamné znamení, že tůň má svého pána. Velkého a nebezpe�?ného pána…

Několikrát jsem se vrátil se zcela stejným výsledkem. Ráno, ve�?er, odpoledne i kolem oběda… Vyzkoušel i větší třpytky pro případ, že by domácím pánem byl ještě větší dravec než pstruh - štika. Stále bez výsledku. Pomalu jsem tůň zařazoval do mrtvé vody. A�? neznáme žádný rozumný důvod, v některých místech prostě ryby nejsou, i když nám podmínky připadají ideální.

Chvíli před odjezdem jsem se k tůni tůňi vrátil ještě jednou. Na konci vlasce se pohupovala neuvěřitelně nesmyslná nástraha, něco jako malá jasně zelená oliheň. Každý pří�?etný pstruh by od ní zběsile prchal… Spíše z principu jsem několikrát provedl tuto podivuhodnost protiproudem. Při posledním vrhu se s neuvěřitelnou důstojností, pomalu, abych snad nepodlehl pocitu, že má o moji nástrahu zájem, vynořil z hlubiny obrovský �?erný pstruh poto�?ní… Zcela evidentně ho zajímalo, jaký zoufalec mu tůní vodí tenhle nesmysl. Dosud ulovení pstruzi lehce přes 30 cm, na které jsem byl náležitě hrdý, mi najednou připadali jako nedochůd�?ata. Nemusím snad psát, že následující dvě hodiny jsem mu nabízel vše, co jsem našel ve své brašně a rybářský řád povoloval - a zcela zbyte�?ně.

Postupně se z toho stával rituál. Vždy, když jsem jel kolem, navštívil jsem tůň a �?erný pstruh se mi většinou na závěr ukázal. Za�?ínám chápat vzdmuté lovecké vášně fanatických rybářů, kteří nakonec v zápalu lovecké vášně utonou zamotáni v kořenech stromů s potápě�?skými brýlemi a šnorchlem nebo si nechají utrhnout ruku granátem domácí výroby při snaze získat nepolapitelnou rybu. Plížím se jako partizán po břiše k tůni, vy�?kávám dlouhé desítky minut když zapraská jediná větvi�?ka, vysouvám špi�?ku prutu nad vodu a spouštím plovoucí hlubokopotápivé woblery, mé meppsky a rappaly se vrtí ve svém nejdivo�?ejším tanci… Zbyte�?ně.

Každý rok za�?ínám a kon�?ím pstruhovou sezónu u téhle tůně a každý rok se se mnou vládce tůně rozlou�?í. Již patří do mého života a doufám, že nikdy nebudu muset vzdorovat pokušení, zda pstruha vrátit do tůně nebo jej vítězoslavně přinést domů. Každé jaro doufám, že jej opět uvidím, že žádný rybář nebyl šťastnější - a každý rok se setkáme znovu. Už se jej ani nesnažím ulovit, jen se pozdravíme.

Nic v přírodě není neměnné. Mimořádně silný vichr vyvrátil starou olši, jejíž kořeny zpevňovaly břeh tůně. Silný proud z tajícího sněhu již dokonal dílo zkázy - obnažený břeh strhl do tůně, zasypal ji a místo hluboké tůně vznikla mělká, široká a líná záto�?ina. Vládce tůně přišel o své království. Nevím, jestli zahynul, vydal se po řece hledat nové království nebo to prostě vzdal… Tůň a její vládce již existuje pouze v mých vzpomínkách a zůstalo prázdné místo.

Ps. Podle opatrného dotazu v místní hospodě nikdo velikého pstruha neulovil. Konec je otevřený a je to tak dobře…

Pstruh obecný poto�?ní (Salmo trutta morpha fario). Naše původní lososovitá ryba. Lovná míra 25 cm. Přirozeně se v řece rozmnožuje.

Pro mne nejcennější úlovek z těchto vod. Hrdý dravec, který když přežije první rybářskou sezónu po získání lovné míry, stává se obezřelým vládcem svého kousku řeky. Při ve�?erním lovu se nechá zlákat k záběru, za slune�?ného dne se jen mihne v proudu rybářům na vztek. Zákaz lovu na cokoliv mimo umělé nástrahy se příznivě projeví na rybí populaci (polomrtvé vrance válené proudem po dně nebo dokonce pořádné žížale není schopen odolat žádný pstruh) a posune rybolovný sport - pokud lze vědomé zabíjení jednoho živého tvora druhým sportem nazvat - na vyšší úroveň.

Pstruh americký duhový (Oncorhynchus mykiss). Importovaná lososovitá ryba (1888). Lovná míra rovněž 25 cm. Zpravidla bývá vysazován.

Je-li pstruh poto�?ní ušlechtilým hřebcem, importovaný pstruh duhový je poctivý pracovní valach. Rychleji roste, lépe se průmyslové odchovává a lze je tedy levněji a v daleko větším množství vysazovat. Ostatně, nájezdy lovců na povodí chvíli po vysazení duháků do té doby krmených granulemi jistě zanechávají v přítomných nezapomenutelné lovecké zážitky. Podaří-li se však pstruhovi tento masakr přežít, stane se v malých ří�?kách důstojným soupeřem každému rybáři….

Své jméno získal podle ohnivě �?erveného pruhu v oblasti bo�?ní �?áry. Její svit však vyhasíná zároveň se životem ulovené ryby a fotografií proto nelze zachytit její krásu.

Žalý

Děkuji všem za přízeň, která je o to zarážející, že se zde záměrně téměř nic neděje, aktuálno a politika nežádoucí…

Bez vzletných frází přeji všem pokoj v duši a to nejen o těchto sváte�?ních dnech, ale i ve všech následujících :-)

Bludi�?ka připravila velký kalendář pro příští rok ze svých fotografických úlovků. Kvalita jednotlivých obrázků je dostate�?ná pro tisk na běžný formát A4 a pokud máte zájem, posta�?í klepnout na vybraný obrázek (měsíc) pravým myšítkem a vybrat nabídku “uložit cíl jako…”

Nechť se líbí :-) 

Ano, bezesporu jím byl. Dlouhá léta jsem jej pravidelně �?etl, více �?i méně �?asto komentoval a v každém případě spoléhal na jeho otevřenost a svobodnéha ducha. S přesunem na lidovky ztratil svoji komornost a uzavřenost, výměnou však získal daleko širší okruh �?tenářů a komentátorů. Filosofování o nesmrtelnosti chrousta a kulinářské recepty vystřídaly politické agitky, snaha zvítězit za každou cenu i komentáře, od nichž se �?tenář ušpiní i přes obrazovku. I tuto cenu jsem však byl ochoten akceptovat za svobodnou a necenzurovanou diskuzi.

Toto pojetí fóra je však již minulostí. Komentáře se mažou již několik dní zpětně a mnozí komentátoři mají ze svých IP zakázáno publikovat cokoliv. Podívejme se, co se vlastně stalo:

• někteří diskutujícící si pod staršími �?lánky vytvořili něco na způsob chatu - veršovánky, poznámky nesouvisející s �?lánkem a osobní vzkazy
• bez sebemenšího upozornění ze strany redakce nebo administrátorů jsou tyto diskuze smazány
• z běžných “živých” diskuzních fór byly odmazány celá diskuzní vlákna, v nichž se objevil “nick” podezřelý z chatování - záměrně nepíšu nepovoleného, neboť podobný zákaz není nikde uveřejněn
• administrátor zcela bez výstrahy zablokoval IP, ze kterých dle jeho názoru dochází ke zmíněnému chatování
• příspěvky upozorňující na zákaz některých IP jsou průběžně mazány

Postiženým se při snaze odeslat jakýkoliv komentář zobrazí následující upozornění:

Vzhledem k charakteru příspěvků, které jsou dlouhodobě shledány jako neurážlivé, slušné, nemající rasistický obsah a bez reklamy:

a vlastnímu obsahu Neviditelného psa:

jeví se toto odůvodnění v podivném světle, tím spíše pro každého, kdo zná vystupování banovaných komentátorů.

Neviditelný pes je soukromé internetové periodikum. V žádném případě nemohu a nechci předepisovat redakci jakým stylem a zaměřením mají své noviny vést. Nestojím však o diskuzi při níž nevím, zda oponent vůbec smí svůj názor publikovat. Redakce však není ochotna přiznat moderování diskuze, stanovit jasná pravidla a vysvětlit banování IP, o konkrétních důvodech vedoucích k tomuto kroku ani nemluvě.

Dobrá firemní zna�?ka táhne a hvězda Neviditelného psa září stále velmi vysoko.  Neviditelný pes však již není otevřeným diskuzním fórem a názory na něm prezentované již nelze považovat za necenzurovaný pohled internetové komunity.

Díky za krásné roky na NP. Dokud se však sou�?asná situace nevyjasní, je �?as jít zase o dům dál…

vlk svojpelešník alias pV.

Update 22.září 2006, 18.50. O mazání komentářů na NP již nelze pochybovat ;-)

Korespondence s Jiřím Wagnerem, redaktorem NP. Vymazána jsou osobní data pisatelky, korespondence byla vedena pod plným ob�?anským jménem.

—————————————————-

Komu: pes@login.cz

Odesláno: 21. září 2006 7:46

Předmět: Ban?

Vážení,

prosím o sdělení, pro�? byl zamezen přístup ke psaní příspěvků na Neviditelného Psa z IP 217.xx.xxx.xxx s tímto vysvětlujícím textem:

“Váš příspěvek nebyl uložen. Redakce Neviditelného psa zakázala z vaší IP adresy diskutovat, protože z ní chodily texty nepřijatelného znění. Byly urážlivé, vulgární, obsahovaly neplacenou reklamu nebo měly rasistický obsah. Za jednou IP adresou může být více �?tenářů. Těm, kterých se toto do�?asné omezení dotklo neprávem, se redakce Neviditelného psa omlouvá. Této nemilé situaci můžete propříště předejít. Nepřispívejte jako anonymní �?tenář. Zaregistrujte se a ponesete odpovědnost jen za své příspěvky.”

Protože nejsem úplný po�?íta�?ový laik, vím, že nikdo jiný z uvedené IP na Psa nepsal a rozhodně nepatřím mezi lidi používající slovník, na který by se hodila kterákoliv ze “zapovězených” charakteristik. (Mimochodem - uvedená registrace nepomáhá k odblokování IP) Pokud se jedná o jiný důvod, potom nerozumím, neboť v tiráži je tento text: “Příspěvky vyjadřují názory �?tenářů. Redakce nemůže ovlivnit jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstraňovat. Jejich délka může být maximálně 2000 znaků, delší budou zkráceny. Nepřijatelné jsou zejména urážky, vulgarismy, rasismus a neplacená reklama. U diskusních příspěvků se zobrazí aktuální IP adresa Vašeho po�?íta�?e.”

Opět jsem přesvěd�?ena o tom, že žádné z těchto pravidel jsem neporušila. Podle mých informací toto není jediná IP, ze které byl přístup zablokován. Děkuji za odpově�?

PS. Na mazání jednotlivých příspěvků zaslaných pod uvedeným nickem se neptám, i když i k tomu docházelo.

—————————————————-

Od: wag@volny.cz

Datum: 21.09.2006 19:34

Předmět: Re: Ban?

Dobry den.

Obcanska valka by asi byla prehnanou reakci na to, ze si nekteri jedinci zkusili zridit z Neviditelneho psa sve vlastni debatni krouzky, bezmala chat rooms, abych to opsal cizi reci, a ze se tomu Neviditelny pes brani. Zadne sebe si vazici stranky nic podobneho nepripousteji. krome slusneho zachazeni ke spoluprispivajicim trvaji take, bez vyjimek, bezpodminecne a jednoznacne, na tom, ze vsechny prispevky se musi dotykat tematu nadneseneho v clanku, o nemz se hovori. V posledni dobe se stavalo az nepripustne casto, ze si nekteri zvolili jakykoliv prispevek, okupovali prostor pro ctenarske reakce, vitali se navzajem jako stari znami, a bavili se o tom, co zrovna povazovali za svoje tema. K tomu si mohou zridit blogy nebo pouzit jinych technickych prostredku. rozhodne by se nemeli chovat jako elektronicti squatteri a - ted to reknu velice otevrene - bezostysne zneuzivat technickeho zazemi Neviditelneho psa. Redakce Neviditelneho psa za svuj prostor na slunci plati. chteji-li si zmineni poridit SVOJE misto na slunci, budiz jim prano - ale za sve.

Ve veskere ucte, Jiri Wagner redaktor

P.S.- A priste neposilejte - na dukaz opravnenosti sve zadosti - zduvodneni odmitnuti prispevku okopirovane buhviodkud. Pri odmitnuti komentare na Neviditelnem psu se objevuje tento text:

Vas prispevek nebyl ulozen. Litujeme, ale redakce Neviditelneho psa si nepreje, aby se prispevek tohoto zneni objevil v diskusi. Pravdepodobne obsahuje neplacenou reklamu, vulgarni slovo nebo ma rasisticky obsah. Pokud si myslite, ze jsme Vas poskodili, napiste nam. Do mailu musite zkopirovat nize uvedene cislo.

Dekujeme za pochopeni.

—————————————————-

Odesláno: 22. září 2006 6:26

Předmět: Re: Ban?

Vážený pane,

děkuji, že jste si udělal �?as na to odpovět na můj dotaz. Co se tý�?e elektronického squattu, nemám naprosto problém pochopit přístup redakce Neviditelného Psa. To, co s �?ím mám problém, je nevymezení těchto pravidel. Pokud si pře�?tu tiráž Psa, jediné, co vadí je, pokud to zkrátím, sprosťa�?ení a nadávání. Když nahlídnu do diskusí pod několika �?lánky, kromě příspěvků k věci objevím spoustu nadávek a v některých oddílech poměrně dost soukromo-chatových odstavců. Pak se není co divit, že i jiní se za�?nou chovat podobně.

Naprosto bych držela “hubu a krok” pokud by se jednoho rána objevilo v tiráži například: “Redakce bude postihovat odepřením přístupu k napsání příspěvku cokoliv, co nesouvisí s tématem �?lánku”. Jenže ke změně pravidel došlo za pochodu bez předchozího upozornění - a v tom je asi problém té “ob�?anské války”.

A co se kopírovaného textu tý�?e - nejde o odmítnutí textu příspěvku ale o zákaz diskusí z IP adresy, tam se žádný odkaz na mail nevyskytuje, pouze odkaz na registraci. Čili trvám na tom, že text byl okopírován z Neviditelného Psa. Nemám jinou možnost, jak pravdivost svého tvrzení doložit než tou kopií. Takže to opět udělám. Možná by stálo za to, abyste si ověřil, co se objevuje, když programátor zablokuje IP. Prosím o souhlas se zveřejněním vaší odpovědi jak na předchozí mail, tak i případné odpovědi na tento.

Jak jsem psala, nejsem jediná, u koho k této situaci došlo a nerada bych svou interpretací změnila význam vašich slov. tady je avizovaná kopie - ať hledám jak hledám, žádné �?íslo na zkopírování do mailu tam nevidím.

Váš příspěvek nebyl uložen. Redakce Neviditelného psa zakázala z vaší IP adresy diskutovat, protože z ní chodily texty nepřijatelného znění. Byly urážlivé, vulgární, obsahovaly neplacenou reklamu nebo měly rasistický obsah. Za jednou IP adresou může být více �?tenářů. Těm, kterých se toto do�?asné omezení dotklo neprávem, se redakce Neviditelného psa omlouvá. Této nemilé situaci můžete propříště předejít. Nepřispívejte jako anonymní �?tenář. Zaregistrujte se a ponesete odpovědnost jen za své příspěvky.

—————————————————-

od: wag@volny.cz

Datum: 22.09.2006 15:23

Předmět: Re: Ban?

Dobrý den,

o žádném blokování IP adres nevím, nicméně jak uvidíte níže, v budoucnu to nelze vylou�?it. V úvodu komentářů je mimo jiné napsáno toto: Redakce nemůže ovlivnit jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstraňovat. Tato věta bude pro nechápavé nahrazena sdělením zhruba v tomto znění: Redakce si vyhrazuje právo odstranit komentáře, které jsou neslušné, úto�?í na autora �?lánku nebo na jiné osoby, komentáře, jež se netýkají uveřejněného �?lánku, a to v�?etně zákazu přístupu pisatelů takovýchto komentářů na diskusní stránku. Mnou zvýrazněný text můžete bezevšeho uveřejnit. Někteří pisatelé už ztrácejí veškeré zábrany a pokud toto nedokážou pochopit, budou odkázáni na jiné servery, kde si budou moci chatovat dle své vulgární libosti.

S pozdravem Jiří Wagner

—————————————————-

Datum: 22.09.2006 15:58

Předmět: Re: Ban?

Dobré odpoledne,

děkuji za reakci i souhlas s uveřejněním. Bohužel pokud zvýrazněným textem míníte text mého ranního mailu - což je jediné, co se v mém prohlíže�?i liší od zbytku korespondence - domnívám se, že došlo k nedorozumění. Uveřejním tedy celou korespondenci…….

Děkuji za ujištění, že nevíte nic o blokaci IP adres.

Update 23.září 2006, 02.15. Za�?íná to připomínat tragickou frašku…

Navrhuji vlastní řešení (po promazání pěti příspěvků různých autorů během 15 minut)…

Selektivním výmazem vznikají podivuhodné kombinace - sledujte �?asové zna�?ky :-)

Nevyhnutelným důsledkem je sdělení, které podle pana Wagnera neexistuje…

Demokratiza�?ní show na NP pokra�?uje…

Všímejte si �?asových zna�?ek. Kopírovat znovu “banovací obrazovku” ztrácí smysl ;-)

Update 23.září 2006, 14.20. Dokonáno jest…

Milý pane XXX-Fauste,

jsme rozhodnuti postupovat proti komentátorům porušujícícm pravidla slušného chování stejně jako proti těm, kteří si pletou komentářové stránky soukromého deníku s chatem.

Nicméně, vy jste za�?al stížností na výběr �?lánků, z jejichž (podle vašeho názoru špatné) kvality jste odvodil i zhrubnutí diskuse. Samozřejmě vás nemůžeme nutit, abyste Neviditelného psa navštěvoval, ale můžeme vás ujistit, že si nenecháme diktovat od nikoho, jaký �?lánek se do našeho deníku hodí a jaký ne. Při výběru obsahu, který se podle nás do našeho listu hodí, vycházíme nejen z toho, co podle našich zjištění �?tenáře zajímá, ale také z toho, co by (myslíme) je zajímat mělo.

Už je to tak, že si i ti nejvíce nad věc povznesení �?tenáři budou muset zvyknout, že od toho je tady redakce, aby noviny pravidelně zaplňovala obsahem. Kdyby se redakce měla té zodpovědnosti vzdát, za chvíli by nedělala nic jiného, než pokorně �?ekala, zda se denně tisíce lidí milostivě shodnou alespoň na jednom příspěvku.

Bezvadné na celé věci je, že když se vám náš obsah nelíbí, je tu spousta dalších publikací, které vás třeba zaujmou více.

Tím se dostáváme k vaší pohrůžce kampaní prot našemu deníku. Nikdo vám nebere právo, abyste to zkusil. My nejméně ze všech. Na oplátku ale trváme na tom, že my zase máme právo nejen vydávat, co uznáme za vhodné, ale máme také nezadatelné právo vaše kampaně – pokud se nedostanou mimo rámec zákona – naprosto ignorovat.

A na úplný závěr: Máte-li tu neodolatelnou potřebu si s kamarády navzájem sdělovat, kdo napsal lepší básni�?ku a komu dnes chutnala ve�?eře, vaši přátelé jistě uvítají možnost používat prostory k tomu ur�?ené, tedy blog váš i ony blogy “spřátelené” a nebudou zaplevelovat svými soukromými sděleními komentářové stránky ur�?ené pro rozumnou výměnu názorů na �?lánkem dané téma.

Neviditelný pes je soukromý deník. Má pravidla, která stanovil jeho majitel. Ten majitel do toho investoval. Investujte si do své publikace, stanovte si svá pravidla a když se potkáme někde v zapadlé uli�?ce, nebudeme na sebe štěkat ani vytahovat kapesní nožíky, ale jeden druhému se zdvořile vyhneme jako dvě lodi na moři širém.

Jiří Wagner

Update 28.září 2006, 03.20. Pár screenshotů na závěr…

Pan Tomáš Haas uveřejnil neuvěřitelný �?lánek Sbohem, Klondike

Pro ilustraci původní varianta jednoho z vláken…

…a po provedených redak�?ních úpravách :-)

A moje te�?ka za celou aférou pod úvodníkem

Osoby a obsazení:

• nebožtík, přiměřeně stár, přiměřeně nemocen, prostě ho to už přestalo bavit
• blon�?atí běsi, dcery nebožtíka, živící se od útlého mládí opouštěním manželů
• několik dalších bezvýznamných příbuzných

Místo děje:

• scéna I - malý venkovský hřbitov. Velmi pošmourné po�?así
• scéna II - okolí rodné vesnice nebožtíka, kope�?ky, lesíky, smetiště. Po�?así stejné
• scéna III - podivně stylová hospoda v nejbližším městě. Vychází slunce

Scéna I

- pozůstalí se postupně sjíždějí, nebožtík je již zpopelněn v urně
- přesouváme se na malý venkovský hřibtov
- z úsporných důvodů je zvažováno umístění ostatků dvou rodin do spole�?né hrobky
- spole�?ná hrobka bude opravena za použití ušlechtilých materiálů
- celková cena je výrazně převyšuje sou�?asné náklady, připomenutí tohoto faktu stejně jako předchozí vzájemné nesnášenlivosti je přijato velmi rezervovaně
- blon�?atí běsi navrhují �?áste�?né přisypání popela mezi macešky a afrikány rodinných hrobů a �?áste�?né rozptýlení popela po místech, kde prožil nebožtík svůj život
- běsi již mají ulámány pěstěné nehty a urna stále odolává
- vytahuji kapesní nožík, přeřezávám lepicí pásku a víko je odděleno
- pohřební ústav nebyl informován o rozptylu a ostatky nejsou k tomuto ú�?elu vhodné
- pří bleskové návštěvě nejbližšího krematoria je popel za mírný poplatek přemlet
- �?ást popela je vysypána, pozůstalí domlouvají další místa rozptylu
- návrh na jednorázový rozptyl zbytku popela v místí továrně a přilehlé hospodě, kde nebožtík prožil většinu života je zamítnut

Scéna II

- po přilehlých lukách, stráních a remízcích se plouží mlhy, mrholení a podivuhodný průvod vedený blon�?atými běsy v botách na jehlových podpatcích
- mezi odhozenými pytly s odpadky, pneumatikami, bojlery a všudypřítomným igelitem tu a tam utrousíme trochu popela
- houby nerostou
- kope�?ek, na kterém jsme v mládí sáňkovali se již nezdá být tak příkrý ani nebezpe�?ný. Je ur�?en k vysypání zbytku popela
- dobře míněná rada k přesunu na návětrnou stranu před pietním aktem je ignorována
- pozůstalí dlouho vykašlávají nebožtíka
- již nepotřebná urna je odhozena mezi ostatní odpadky do křoví
- zamlklá skupina nasedá do aut a řadí se k odjezdu na smute�?ní hostinu

Scéna III

- obsazujeme neuvěřitelný slepenec starého nábytku, vybavení stájí a moderních ký�?ů
- z jídelního lísku obsahujícího neznámá bylinná jídla a směsky jsme zmateni
- snažíme se vybrat něco nejméně nebezpe�?ného a chytáme známé výrazy jako šalvěj, kopr, hovězí, třezalka, kuře, tymián a podobně
- volám kuchaře a trvám na džusu v originální neotevřené krabici, kusu ope�?ené vepřové kýty bez jakýchkoliv přísad a �?erném chlebu
- všichni mi ukrutně závidí, kritizují neomalenost a popíjejí nechutné šípkové víno
- blon�?atí běsi vzpomínají v dobrém na nekon�?ící řadu svých manželů
- nenacházím pohodlnou polohu na verpánku u stolu zhotoveného ze šlapacího šicího stroje a odcházím na verandu, kde již slunce osušilo plastový nábytek
- zapaluji si dýmku a závist cítím daleko ukrutnější
- pozůstalí nevěřícně hledí na přinesená jídla. Kuchař na mne spiklenecky mrká
- závist je již téměř hmatatelná, přesto mi pe�?ená kýta chutná
- odpoledne líně plyne ve vzpomínkách na mládí a pomlouvání nepřítomných
- v nejbližší spole�?ensky přijatelný okamžik se lou�?ím se širší rodinou
- nebožtíkovi by se pohřeb pravděpodobně líbil 

Žalý

Zcela svévolně jsem přiřadil Bludi�?ce obrázky u kterých mi výslovně napsala, že není autorem. Časová prodleva mezi přijetím a publikováním a především moje nepozornost způsobila, že jsem tuto informaci přehlédl jako družstevní lány. Za tuto chybu se omlouvám jak Mislead, tak autorům obrázků. Nyní je snad již všechno v pořádku.

admin

Mám rád svět no�?ních dálkařů. Potkáte navoněné chlápky se špi�?atýma botkama stejně jako pupkaté strejdy va manšestrácích a flanelových košilích. Pod sedadlem řidi�?e se ob�?as skrývá flaška poslední záchrany nebo neregistrovaná zbraň. S montpákou se umí ohánět každý a nůž patří k základním prostředkům přežití. Přesto jsou všichni svázání nekone�?nou �?ernou smy�?kou no�?ních cest.

Staré lízy, ve kterých sedí strejda i s manželkou �?i družkou a berou rita, které velcí dopravci odmítají. Na daňových dokladech netrvají a žijí od města k městu. Navoněné kamiony dopravců zvu�?ných jmen, ve kterých se řidi�?i přezouvají. Osamělé vlky, vezoucí jako spolujezdce psy a ko�?ky roztodivných ras. Zoufalce shánějící každý štěk a žijící od jedné splátky leasingu ke druhé. Světáky, kteří nedokáží vydržet pod střechou déle než víkend. A holky od kamionů, které si na nic nehrají…

Je jedno před �?ím se snažíte ujet, kam spěcháte a pro�? bolavé o�?i upíráte do tmy. Čím kdo byl a �?ím se chce stát ztrácí význam. Máte takovou cenu, jak jste ochotni akceptovat nepsaná pravidla na cestách, jací jste. Žádných právníků se nikdo nedovolá, problémy se řeší tady a te�?… Kolega, který přehlédl stopku nebo podcenil rychlost vyslechne spoustu originálních nadávek, přesto mu každý půjde pomoci v případě poruchy nebo roztržené pneumatiky.

Dlouhé hodiny i dny na hrani�?ních přechodech a natažené ruce celníků již patří vzpomínkám, okénka se uzavřela a nikomu nechybí. Spěchali jste domů k manželce, dětem, na vykládku? Možná jste se doprosili o kousek blíž k vysněné �?áře, všichni nespěchají. Zkusili jste řadu předjet? Pár facek byla jen bezvýznamná rozcvi�?ka.

No�?ní ticho ožívá neuvěřitelnými příběhy ať již výte�?ně vymyšlenými nebo opravdu ze života. I když nevidíš nikde ani světélko, přesto nejsi na cestě sám. Sta�?í dát výzvu na kanále a vždy se najde �?lověk, který odpoví… Problikne tě dálkami, když za�?ínáš usínat nebo popřeje šťastnou cestu.

Po několika hodinách ve sněhové vánici se �?lověk rád pověsí za koncová světla kolegy. Důvěřuje naprosto cizímu �?lověku. Nebude prudce brzdit a před každým problémem v�?as upozorní. Až si o�?i odpo�?inou, vystřídáte se. Za hodinu nebo třeba příští rok…

Reklamy ztrácí smysl. Nikdo nevěří na stále nové pišingry, vložky s křidélky nebo kanceláře plné usměvavých lidí. Politické hrátky nikoho nezajímají. Život je jinde.

Ne, není to romantický svět pana Foglara. Výměna kola v dešti, no�?ní oprava motoru, spaní v kabině ve dvacetistupňovém mrazu nebo mnohahodinové �?ekání na nakládku nemá s romatikou vůbec nic spole�?ného. Rychlé opláchnutí obli�?eje vodou z kanystru není ideální hygienou a pokud utratíte vechny peníze za pokuty, naftu vycuclou z nádrže místním šetřílkem, dárky pro děti nebo se prostě necháte okrást, nedostanete u pumpy zadarmo ani vodu ze záchodu. Zapalova�? se rozbil a navlhlé zápalky vysuší topení nejdříve za hodinu, a �?lověk by si tak rád dal cigaretu, doutník nebo fajfku… A přesto každý, kdo v tom světe najde své místo, jen nerad odchází.

Známe se podle nicků, známe své hlasy. Nepoznáme se v bufetu u cesty, i když sedíme vedle sebe. Těším se, až zase uslyším na desátém kanálu známé info a doufám, že se někdo těší i na mne :-)

Žalý