ZaÄ?alo to naprosto nevinnÄ›. Jedním rýpnutím za Å¡patnÄ› použitý pÅ™echodník (kupodivu ne v rodÄ›, ale v Ä?ísle). Jenže na to rýpnutí pÅ™iÅ¡la odpovÄ›Ä?:

“celkem běžný názor je to, že gramatiky netÅ™eba, jde o pochopení smyslu. No, hm. Ale zaznamenávám stále Ä?astÄ›ji názory postadolescentů, totiž že je tÅ™eba zavést vÅ¡ude na fórech angliÄ¿tinu - stejnÄ› tak budou nakonec mluvit vÅ¡ichni. To mne pÅ™ivádí na téma národní hrdosti, a jsem v hajzlu. Tak nÄ›jak nevím, na co by mÄ›li být hrdí (bavíme se o souÄ?asnosti)…” (pV.)

A na brouka v hlavÄ› bylo zadÄ›láno… První myÅ¡lenka, která mÄ› napadla, se linula pÅ™ibližnÄ› v duchu toho, jak se vyjadÅ™uje Acht v komentářích na blogu. A narazila jsem na problém národní identity, vlastenectví – a dostala jsem se do pasti pocitů a citů. Což není příliÅ¡ dobrý základ pro diskusi. V pocitech se těžko nacházejí argumenty. Takže nejspíš nezbývá, než to otoÄ?it.

Máme být na co hrdí? Na sportovce? Na manekýnky? Na lidi ze showbussinesu? O kom dneÅ¡ní omladina ví, že nÄ›co dokázal a pÅ™itom netutlá, že je ÄŒech, popřípadÄ› to inzeruje s hrdostí? Dá se vést diskuse o filmech - Kolja, Želary… Jenže to je nadstavba. Přístroje na palubách kosmických sond, uznávaní astronomové, úspěšné firmy (například Jablotron). A další past je na cestÄ› - ono se o tom moc neví, pokud nÄ›kdo není přímo v oboru.

Takže není spíš problém ve vyzvedávání a zdůrazňování negativ, místo hledání a ukazování pozitiv? “Postadolescenti” vidí (zákonitÄ›) vÄ›tÅ¡inou jen to, co se jim prezentuje v mediích. A v tÄ›ch toho mnoho o hrdosti na vlastní zem není. Spíš o tom, že tento stát je pouze hodný opuÅ¡tÄ›ní.

Takže tu hrdost na vlastní jazyk v lidech musíme nÄ›jakým způsobem vypÄ›stovat sami. Nejdříve v sobÄ›, potom ve svých dÄ›tech a pak ve svém okolí. I tu hrdost na to, že žijeme tady a žijeme v dobÄ› a státÄ›, kde to sice zatracenÄ› bolí, ale pÅ™esto je nÄ›kde nadÄ›je. A to nepůjde, když sami budeme defétistiÄ?tí a stahovat se do ulity.

Ono to nakonec stejně dopadne tak, že naše děti (nebo možná jejich děti) budou hovořit dvěma jazyky bez jakýchkoliv problémů. A pak nejspíš sami poznají, že tenhle jazyk stojí za to používat, mazlit se s ním, laskat ho. A nebo možná ne.

Jenže proÄ? se do toho pouÅ¡tÄ›t bez boje?

 

Mislead (text byl poprvé uveden na pavouÄ?ím blogu v únoru 2005)