Funus (tÅ™Ãaktovka o poslednÃch vÄ›cech lidských)
Osoby a obsazenÃ:
- nebožtÃk, pÅ™iměřenÄ› stár, pÅ™iměřenÄ› nemocen, prostÄ› ho to už pÅ™estalo bavit
- blonÄ?atà bÄ›si, dcery nebožtÃka, živÃcà se od útlého mládà opouÅ¡tÄ›nÃm manželů
- nÄ›kolik dalÅ¡Ãch bezvýznamných pÅ™Ãbuzných
MÃsto dÄ›je:
- scéna I - malý venkovský hÅ™bitov. Velmi poÅ¡mourné poÄ?asÃ
- scéna II - okolà rodné vesnice nebožtÃka, kopeÄ?ky, lesÃky, smetiÅ¡tÄ›. PoÄ?asàstejné
- scéna III - podivnÄ› stylová hospoda v nejbližšÃm mÄ›stÄ›. Vycházà slunce
Â
Scéna I
- pozůstalà se postupnÄ› sjÞdÄ›jÃ, nebožtÃk je již zpopelnÄ›n v urnÄ›
- přesouváme se na malý venkovský hřibtov
- z úsporných důvodů je zvažováno umÃstÄ›nà ostatků dvou rodin do spoleÄ?né hrobky
- spoleÄ?ná hrobka bude opravena za použità uÅ¡lechtilých materiálů
- celková cena je výraznÄ› pÅ™evyÅ¡uje souÄ?asné náklady, pÅ™ipomenutà tohoto faktu stejnÄ› jako pÅ™edchozà vzájemné nesnášenlivosti je pÅ™ijato velmi rezervovanÄ›
- blonÄ?atà bÄ›si navrhujà Ä?ásteÄ?né pÅ™isypánà popela mezi maceÅ¡ky a afrikány rodinných hrobů a Ä?ásteÄ?né rozptýlenà popela po mÃstech, kde prožil nebožtÃk svůj život
- běsi již majà ulámány pěstěné nehty a urna stále odolává
- vytahuji kapesnà nožÃk, pÅ™eÅ™ezávám lepicà pásku a vÃko je oddÄ›leno
- pohÅ™ebnà ústav nebyl informován o rozptylu a ostatky nejsou k tomuto úÄ?elu vhodné
- přà bleskové návÅ¡tÄ›vÄ› nejbližšÃho krematoria je popel za mÃrný poplatek pÅ™emlet
- Ä?ást popela je vysypána, pozůstalàdomlouvajà dalšà mÃsta rozptylu
- návrh na jednorázový rozptyl zbytku popela v mÃstà továrnÄ› a pÅ™ilehlé hospodÄ›, kde nebožtÃk prožil vÄ›tÅ¡inu života je zamÃtnut
Â
Scéna II
- po pÅ™ilehlých lukách, stránÃch a remÃzcÃch se ploužà mlhy, mrholenà a podivuhodný průvod vedený blonÄ?atými bÄ›sy v botách na jehlových podpatcÃch
- mezi odhozenými pytly s odpadky, pneumatikami, bojlery a vÅ¡udypÅ™Ãtomným igelitem tu a tam utrousÃme trochu popela
- houby nerostou
- kopeÄ?ek, na kterém jsme v mládà sáňkovali se již nezdá být tak pÅ™Ãkrý ani nebezpeÄ?ný. Je urÄ?en k vysypánà zbytku popela
- dobÅ™e mÃnÄ›ná rada k pÅ™esunu na návÄ›trnou stranu pÅ™ed pietnÃm aktem je ignorována
- pozůstalà dlouho vykaÅ¡lávajà nebožtÃka
- již nepotÅ™ebná urna je odhozena mezi ostatnà odpadky do kÅ™ovÃ
- zamlklá skupina nasedá do aut a Å™adà se k odjezdu na smuteÄ?nà hostinu
Â
Scéna III
- obsazujeme neuvěřitelný slepenec starého nábytku, vybavenà stájà a modernÃch kýÄ?ů
- z jÃdelnÃho lÃsku obsahujÃcÃho neznámá bylinná jÃdla a smÄ›sky jsme zmateni
- snažÃme se vybrat nÄ›co nejménÄ› nebezpeÄ?ného a chytáme známé výrazy jako šalvÄ›j, kopr, hovÄ›zÃ, tÅ™ezalka, kuÅ™e, tymián a podobnÄ›
- volám kuchaÅ™e a trvám na džusu v originálnà neotevÅ™ené krabici, kusu opeÄ?ené vepÅ™ové kýty bez jakýchkoliv pÅ™Ãsad a Ä?erném chlebu
- vÅ¡ichni mi ukrutnÄ› závidÃ, kritizujà neomalenost a popÃjejà nechutné Å¡Ãpkové vÃno
- blonÄ?atà bÄ›si vzpomÃnajà v dobrém na nekonÄ?Ãcà řadu svých manželů
- nenacházÃm pohodlnou polohu na verpánku u stolu zhotoveného ze šlapacÃho Å¡icÃho stroje a odcházÃm na verandu, kde již slunce osuÅ¡ilo plastový nábytek
- zapaluji si dýmku a závist cÃtÃm daleko ukrutnÄ›jÅ¡Ã
- pozůstalà nevěřÃcnÄ› hledà na pÅ™inesená jÃdla. KuchaÅ™ na mne spiklenecky mrká
- závist je již téměř hmatatelná, pÅ™esto mi peÄ?ená kýta chutná
- odpoledne lÃnÄ› plyne ve vzpomÃnkách na mládà a pomlouvánà nepÅ™Ãtomných
- v nejbližšà spoleÄ?ensky pÅ™ijatelný okamžik se louÄ?Ãm se Å¡iršà rodinou
- nebožtÃkovi by se pohÅ™eb pravdÄ›podobnÄ› lÃbilÂ
Â
Žalý
Srpen 17th, 2006 at 18.30
Pred mnoha lety jsem byl rodinou radou pozadan, zda bych nescelil nase hroby, roztrousene po republice a nesvezl ostatky pribuznych do spolecneho hrobu v Praze. Coby mlady muz, s polni lopatkou na zadnim sedadle, jsem ve svem malem fiatku objizdel provincni hrbitovy, vzdy v noci za svitu blesku prelezal hrbitovni zdi a pod havem caru mlhy vykpaval urny svych predku. Na zahrade jsem pak rozprostrel igelit, ostatky vysypal na hromadu, rozhrabal detskymi hrabickami, ususil, vybral hrebiky z rakvi a vetsi kosti a naplnil jimi nejzachovalejsi urnu, kterou jsem (opet v noci) zakopal na urcenem miste. Se zbylym popelem v igelitovych taskach jsem objizdel rodiste vsech dotcenych a zahradnickou lopatkou rozprasoval nenapadne popel pred jejich rodnymi chaupami, u osamelych lip, pod kterymi meli sva prvni milostna setkani a vysypaval do potoka, kde se jako deti koupavali.
Rodinna rada byla spokojena a me zustaly silne vzpominky a presvedceni, jak dobre jsem udelal i kdyz psat se mi to moc nechtelo. Zaleho triaktovka se cte jako cernobarevny filmy, diky!
Srpen 17th, 2006 at 21.20
To muselo být také božà :-)
AÅ¥ jsem se snažil jak chtÄ›l, nakonec mi z toho vždycky vyÅ¡el scénář, aÅ¥ si každý domyslÃ. DÃky, pochopil.
Zářà 22nd, 2006 at 16.07
pÅ™idejte jeÅ¡tÄ› nÄ›jakou výraznou koÄ?ku - nejspÃÅ¡ Gieslerovou - a dvÄ› tÅ™i hlášky a zastavte se na BarrandovÄ›! :-)
DÃky obÄ›ma!
Zářà 22nd, 2006 at 16.09
A tady je chybÄ›jÃcà oslovenÃ, které jsem vtipnÄ› vepsal do rubriky www stránky: No, pánové, dejte to dohromady,
Velká věc je zvyk!