PF 2010
Letopočet se pomalu dostává do hodnot, které jsem sám pro sebe, vzhledem k životnímu stylu sex, chlast a rock’n'roll, považoval za nedosažitelné. Nepřipravenému mi tedy docházejí i přání vyjma obligátního štěstí a zdraví…
Popřeji tedy každému, nechť se mu splní to jeho přání, co bych mu vnucoval své. A pozor na to, co si přejete - může se to opravdu splnit ;-)
Bludička opět vytvořila kalendář a opět jej doručila v dostatečném předstihu. A zase marně. Rok 2009 jsem nestihl vůbec, ale tento rok to s přimhouřením obou očí vyšlo, ne?
A na závěr plním jednu prosbu: Neviditelný pes opět řádí, maže a banuje. Ban dostal i ibn, tedy krabat a požádal mne o zveřejnění pozdravu diskutujícím, což rád činím. Komentáře snad netřeba.
“Dekuji tedy vsem diskuterum na NP a timto se s nimi loucim. Byly to hezke roky, i kdyz v poslednim case poznamenane jiz zjevne progredujici chorobou. Nelze samozrejme vyloucit, ze redakci NP po case vypadnu z usporneho balicku a ze se tam opet objevim, ovsem sejde z oci - sejde z mysli, znate to; kvuli clankum na NP rozhodne lezt nebudu. V takovychle chvilich mne obvykle napadaji zaverecna slova ze znameho ceskeho filmu: A kdybychom se uz nikdy nevideli, vsichni dobri rodaci, napln se osude…”
Ps.: A přeci jenom si komentář neodpustím - věci lze dělat dobře, špatně a nebo jako na NP ;-)
Leden 4th, 2010 at 18.41
Predne diky vlkovi za vylepeni me labuti pisne, nasledne pak poklona Bludicce za uzasne, profesionalni fotky (protisvetlo, to je moje).
Ovsem tohle mne krute rozesmalo: „Letopočet se pomalu dostává do hodnot, které jsem sám pro sebe, vzhledem k životnímu stylu sex, chlast a rock’n’roll, považoval za nedosažitelné.“
Pred asi mesicem jsem navstivil doktora s jakymsi otravnym ekzemem, pricemz jsem si postezoval na to, ze poranu mne boli cely clovek a do poledniho funguji jen na urovni zombie, co se pomalu probouzi k zivotu. Pan doktor mne zacal utesovat, ze je to vekem a ze az si na to zvyknu, cekaji mne krasne chvile zivota a mam jeste to nejlepsi pred sebou. Tak jsme se dali trocho do reci a skoncilo to tim, ze mi nakonec chtel predepsat nejaka antidepresiva, protoze jsem na nej ve finale vyjel s moji tezi, ze nikdy v zivote bych nerekl, ze se vubec takovehleho kmetovskeho veku mohu dozit. Kdyz mi bylo 24 (presne si na tu situaci vzpominam), vykrikoval jsem „Diky za ty dary, dozil jsem se poloviny planovane zivotnosti“, nikdy by mne nenapadlo, ze z poloviny bude celek plus par mesicu a ze stale budu jeste dychat, ci dokonce videt. Ono se to pak zije, kdyz jste si splnili plan: az budu odchazet z tohoto slzaveho udoli, rozhodne nebudu mit pocit ze je to nejak brzy, ci ze je to jakasi skoda. Ba ne, mam toho uz dost, svetem se pohybuji spise coby automaticky sensor, sice registrujici, ale ne uz moc hodnotici. Kdo ale vi co nas v posledni hodince ceka, ze.
Leden 5th, 2010 at 6.36
Krabate,
možná z úsporného balíčku vypadneš, ale vzhledem k plánované registraci diskutujících i na NP bych odhadla, že ses rozloučil právě včas
A dík za poklonuu;-)
Leden 5th, 2010 at 12.46
Mislead, mam dve otazky: v kterem kraji to bylo foceno a na jaky fotoaparat?
Tahle krajina je mi nejaka neznama, ale to muze byt “okem umelcovym”. Jako prava konzerva jsem se nedokazal vzdat fotograficke klasiky az do roku 2005, pak jsem si poridil maly digitacek do kapsy a za rok klasiku vyhodil. Sice delala lepsi, hlubsi a zivotnejsi fotky, ale lenost zvitezila. Nakonec jsem prestal fotit na dojem a vzal to prez vzpominky, za ty 4 roky jsem nasekal 5 klasickych fotoalb. Nicmene jeste to neumim s temi objemy fotografii: drive jsem se na kazdy zaber soustredil a z 36 snimku vybral jeden, ktery jsem nalepil; za rok jsem vyfotil tak 2- 3 filmy. Digitak ma rozhodne tu vyhodu, ze si jeste pred vyvolanim muzete prohlednout a vybrat dobre fotky; nevyhoda je zas ta, ze se na zaber tolik nesoustredite, namrskate stovky obrazku od jednoho tematu, pricemz jedna dobra se mezi nimi vzdycky najde.
Leden 6th, 2010 at 7.10
Krabate,
severozápadní až severní Čechy - neznámost krajiny je spíš způsobena tím, že ve chvíli focení bylo pro mně důležitější to světlo. Foťák Olympus 350 a později Olympus 550UZ.
A fotím vlastně až od éry digitální fotografie (pokud nepočítám nějaké základy někdy v 15 svých letech klasikou) právě pro snadnost………Navíc tvrdím, že mám foťák místo skicáku - takže i nezdařilá fotka se může hodit na to, aby se z ní vyrobilo něco úplně jiného………
Leden 28th, 2010 at 11.47
pV,
ozvi se mi prosím na ICQ. Ď
Březen 20th, 2010 at 18.41
Nemam kam jinam, tak to pisi sem.
Samozrejme obcas nakukuji na Psiho sirotka, odtrzenou diskuzi a dneska jsem tam udelal osklivy objev: chudak Ludmila dostala za svuj uvodnik tak vynadano, ze sama pozadala admina, aby ji dalsi clanky nepoustel. Jen tak si horekuji: to opravdu musi byt, nejde to trochu s nadhledem? Za kazdy uvodnik by se melo 100x dekovat, sam vim, ze to potrebuje trosku odvahy. Navic tamnejsi uvodniky jsou neco jako sluzba mistnimu spolecenstvi, ktere by to (snad) mohlo pochopit a ne zadna intelektualni cviceni. Obvzlaste smutne a i bohuzel charakteristicke je, ze Ludmilu vyfakovali ti, co zadny clanek zatim sami nenapsali. No nic, trochu samomluvy nikdy neuskodi. Diky.