Nehloubejte nad tím. Lidé se mne ptají, proÄ? piju. Nijak zvlášť mi to nechutná. Lépe odpovÄ›dÄ›t nedovedu. Šťastní ti, kdož nerozumí…:-)

…fíkus kroutí listy žárem mráz zas pálí od srdce - nervy ztuhlé bílou smrtí další dÄ›jství romance - v tepnách tanÄ?í krystal ledu s žhavou krví mazurku - zdravý rozum strachem trpí je zadržen pro potulku - bílé plánÄ› zvuky táhnou dálkou jako pod prahem - kámen ve zdi vÄ›ky trpí když zlomený je nástrojem - duÅ¡e stromu v trámu touží vÄ›tvím prostor na nebi - každý kout je naÅ¡e vina každý pÅ™edmÄ›t promluví - pojÄ? má lásko starší vÄ›ků starší než náš celý rod - spolu s vodkou stavme hráze mrazu zvukům temných vod - nelze vyhrát lze se ztratit najít jinde pevný bod - vždy vÅ¡ak zpátky bytost vrátí když k srdci míří ostrý hrot - vÄ›Ä?ný román půjÄ?ka na dluh který nikdy nesplatím - zatím lepší usnout s tebou když více věřím pistolím - jednou pÅ™ijde nové dÄ›jství téhle divné romance - víra tíží pravda není duÅ¡i tříbí kopance - neboj lásko když náctka touží krásnÄ› sténá nehÅ™eje - kolik duší bloudí svÄ›tem prokleté za sklem nadÄ›je - vÅ¡em na cestÄ› bardům duÅ¡e pÅ™ipíjím vodkou hÅ™ejivou - víc než snesu cítím mrazu nezbývá síly pojednou - slepí hluché k trámu vedou pod kterým smyÄ?ka probíhá - k nÄ›mým hlasy nesou zprávu jenž silných se netýká - z mokrých kroužků sklenek tácků möbiovův pruh vytvoří - druhou stranu kdo zří již není pomazat dehtem a do peří - když mráz sílí rozum vypne pocítíš sílu zákonů - jenž nejsou naÅ¡e pÅ™esto platí nemají vÄ›dy nádorů - jednou sáhnu vedle svÄ›ta vÅ¡ak zpátky cestu nenajdu - kdo jdete napÅ™ed nechte zprávu - a držte místo u baru…

 

Žalý

Již ve starovÄ›ku vysoce cenÄ›né umÄ›ní rétoriky je dnes dovedeno k dokonalosti s využitím metod nikoliv kultivujících vlastní projev, ale sloužících k vítÄ›zství nad protivníkem za každou cenu. UkÅ™iÄ?et, zesměšnit, znevážit Ä?i zpochybnit oponenta jde ruku v ruce s ignorováním jakékoliv racionální úvahy a extrakcí nevhodných argumentů. I toto lze nazvat diskuzí bez argumentů a nezadržitelnÄ› k tomu míří jakýkoliv názorový stÅ™et, kdy oponenti chtÄ›jí dosáhnout vítÄ›zství. Tyto diskuze vÅ¡ak nejsou pÅ™edmÄ›tem úvahy.

Pro kultivovaný průbÄ›h diskuze je podmínkou nutnou (nikoliv vÅ¡ak dostaÄ?ující) absence touhy porazit oponenta libovolnými prostÅ™edky u vÅ¡ech zůÄ?astnÄ›ných. PÅ™esto vÅ¡ak diskuze s validními argumenty má tendenci sklouzávát k nudÄ›, nejsme-li zrovna fanouÅ¡ky probíraného tématu nebo argumentaÄ?ní logiky. BezargumentaÄ?ní diskuze zase k nezájmu a plytké žvanírnÄ›. PÅ™esto vÅ¡ak lze pozorovat vyjimky, o to vzácnÄ›jší, že jakákoliv snaha o jejich umÄ›lé zavedení je téměř vždy odsouzena k nezdaru.

Na tomto místÄ› musím uÄ?init první úkrok stranou. Stylizace osobností na netu se probírají na mnoha diskuzních fórech a pro pochopení této úvahy musím pÅ™iložit vlastní polínko pod kotel :-)

• jednota fyzické a netové identity - z nÄ›jakého důvodu se tato skupina nÄ›kdy považuje (nebo je považována) za kvalitnÄ›jší než ostatní. Nevidím žádný rozumný důvod, proÄ? by tomu tak mÄ›lo být. Tito jedinci mohou mít tak bohatý duÅ¡evní život, že další identitu nepotÅ™ebují stejnÄ› jako mohou být natolik omezení, že další roviny existence nejsou schopni. Pro mne je to kategorie jako každá jiná.
• korigovaná extrapolace fyzické identity - zde je nutno rozdÄ›lení na dvÄ› subkategorie, které se sice navenek projevují téměř totožnÄ›, avÅ¡ak motivace je rozdílná:
  • skupina léÄ?ící si své domnÄ›lé Ä?i skuteÄ?né nedostatky vylepÅ¡enou netovou identitou - aÄ? pejorativnÄ› podaný popis, už samotné použití slova léÄ?ba leccos napoví. Mimo to, v prostoru a Ä?ase zcela jistÄ› existuje nÄ›kdo, kdo opravdu odpovídá extrapolované identitÄ›, žádného nového bubáka nikdo nevytvoÅ™il.
  • další skupina realizuje ve virtuálním svÄ›tÄ› své cíle, kterých nemůže ve fyzické realitÄ› dosáhnout. Od tohoto lákavého tématu uteÄ?u s prostým konstatováním, že možnosti každého jedince jsou limitovány pÅ™edevším jeho svÄ›domím a co může být pro nÄ›koho pÅ™ijatelné, pro jiného již pÅ™edstavujé nepÅ™ekroÄ?itelnou hranici. Nelze pÅ™itom jednoznaÄ?nÄ› stanovit objektivní hranici, pravdu. KoneÄ?ným soudcem každého je jeho vlastní svÄ›domí, niterno.
• nezávislá netová existence - může a nemusí být zároveň diagnózou. Schopnost vytvoÅ™it vlastní nezávislou exitenci je nÄ›komu zcela odepÅ™ena, jiný si zahrává s duÅ¡evním zdravím a další se v ní cítí jako ryba ve vodÄ›. OpÄ›t nic proti tomu. Ve spánku dokážeme prožít celý životní příbÄ›h za nÄ›kolik minut a naÅ¡e chápání Ä?asu i reality je zcela rovnocenné s reálným životem.
• pravdÄ›podobnÄ› nejÄ?astÄ›jší skupinou je lehce pÅ™ikrášlený (stylizovaný) obraz fyzické existence, který vÅ¡ak nechce být jednoduÅ¡e identifikovatelný v reálném svÄ›tÄ›.

Tyto kategorie se mohou různÄ› prolínat a kombinovat, nevidím vÅ¡ak žádný důvod pro tvorbu oficiálního hodnotového žebříÄ?ku. Může se nám nÄ›co líbit a nÄ›co ne, je to vÅ¡ak vždy náš subjektivní pohled. Nemám tÄ› rád je naprosto korektní zhodnocení, ovÅ¡em jsi Å¡patný Ä?lovÄ›k již vypovídá pouze o zbytnÄ›lém egu hodnotitele považujícího svůj soud za vyjádÅ™ení obecnÄ› platné (skupinové) pravdy.

Každý má právo zvolit si vlastní formu identity na netu, stejnÄ› jako nikdo není povinen tuto identitu respektovat a komunikovat s každým. Existuje vÅ¡ak právo na rozkrývání cizích identit? Domnívám se, že ano. Svaté inkviziÄ?ní nadÅ¡ení vÅ¡ech lustrátorů IP adres a fyzických existencí se nijak neliší od direktivních snah prosadit lepší (netový) svÄ›t různou formou příkazů a cenzury. Na druhou stranu nelze pÅ™ehlédnout samoÄ?istící schopnost netové komunity, která vytváří vlastní sociální pravidla.

Co vÅ¡ak vyzdvihne nÄ›které diskuze nad jiné? Co jim dává onu vyjimeÄ?nost a pÅ™itažlivost? A proÄ? tato esence na nÄ›koho působí a na jiného ne? Tady již nepostaÄ?í úkrok, je nutná znaÄ?ná odboÄ?ka stranou :-)

Snad každý z nás prožil nÄ›kdy pocit opakující se situace (de ja vu). NÄ›kdy potkáme v davu naprosto neznámého Ä?lovÄ›ka, o kterém jsme si jisti, že bychom ho mÄ›li znát… NÄ›kdo to odbyde mávnutím ruky, jiný to považuje ze chemii (pÅ™edevším sexuální:-). Může jít o zasuté dÄ›dictví po pÅ™edcích (archetyp) stejnÄ› jako bytost, se kterou jsme spjati z nÄ›jakého minulého Ä?i paralelního života (pozor, nemusí to být jen v dobrém) - to podle víry, názoru a pÅ™esvÄ›dÄ?ení.

Vnímavost k podobným podnÄ›tům je odliÅ¡ná a každý postižený ji považuje Ä?ásteÄ?nÄ› za danajský dar. StejnÄ› jako je v reálném životÄ› nedostateÄ?nost Ä?i ztráta nÄ›kterého smyslu nahrazena zbystÅ™ením smyslů zbývajících (což lze zcela přízemnÄ› vysvÄ›tlit jejich vÄ›tším zatížením), na netu jsme omezeni pouze na zrak, zatím sporadicky také sluch. PÅ™esto existují záblesky poznání, kdy k pár řádkům neznámé osoby pocítíme naprosté sympatie prakticky bez ohledu na vlastní obsah a pochopitelnÄ› také naopak. V podvÄ›domí tušíme kontury osobnosti. RozhodnÄ› nejde o psychologický portrét, který sestavují zkuÅ¡ení odborníci. Nevíme, jaká ta bytost je, co Ä?iní ani kde je. Pouze cítíme jistou spříznÄ›nost Ä?i antipatii. NÄ›kdo slyší hudbu, jinému se vytváří barevný vzorec nebo skládá pachové spektrum.

Dalším stupnÄ›m je možnost vycítit pozadí za slovy, vÄ›tÅ¡inou duÅ¡evní rozpoložení, silné emoce - a dál již radÄ›ji nepokraÄ?ovat…

V reálném životÄ› si cením bytostí, se kterými dokážeme mlÄ?et o tom samém. Na netu to nelze, respektive to ponÄ›kud ztrácí smysl. Zbývá tedy možnost diskutovat s lidmi, které rád Ä?tu. Téma již není prvoÅ™adé, což dává odpovÄ›Ä? na otázku, proÄ? ta samá žvanírna nÄ›koho pozitivnÄ› osloví a jiné pÅ™ivádí k zuÅ™ivosti. Diskuze bez argumentů není polemika a bývá vedena pro prostou radost z diskuze, snahou nÄ›co se dozvÄ›dÄ›t Ä?i sdÄ›lit druhým. Není vítÄ›zů, není poražených. Nebo není diskuze.

Snaha extrapolovat netovou identitu, ke které cítíme nÄ›jakou vazbu do reálného svÄ›ta může vést k neÅ¡Å¥astným koncům. Tuto past jsme si vÅ¡ak nastražili sami. Naprosto regulérní netová identita se v žádném případÄ› nemusí plnÄ› pÅ™ekrývat s fyzickou identitou nositele. Nevím vÅ¡ak o žádném způsobu, kterým by bylo možno pÅ™edem odliÅ¡it vlastní pÅ™edstavu od netové skuteÄ?nosti a fyzické reality. Ono to také zapotÅ™ebí, pokud na tom bláhovÄ› netrváme sami…

 

Žalý (text byl poprvé uveden na pavouÄ?ím blogu v říjnu 2005)

Kapsy rybářské bundy plním vším potÅ™ebným i nepotÅ™ebným. Poslední kontrola batohu a pohled na veÄ?erní oblohu. Těžké mraky nevěští nic hezkého. PÅ™idávám prastarý zelený klobouk neurÄ?itého tvaru s dÄ›rami od molů.

Řeka je po deÅ¡ti lehce podkalená a hladina pomalu stoupá. Posbírám nÄ›kolik zapomenutých plastikových lahví, igelitových pytlíků a krabiÄ?ek od cigaret. Nožem klestím v ostÅ™ici místo na dva pruty a pÅ™ipravím vidliÄ?ky. V oÄ?ekávání tmy dostává pláštÄ›nka, podbÄ›rák, baterka, krabiÄ?ka s tabákem, dýmky a nádoba s rousnicemi své místo. ÚhoÅ™i, jsem zde!

Navazuji velké háÄ?ky, vybírám rousnice a nahazuji. Snažím se odhadnout rozhraní tůnÄ› a řeÄ?iÅ¡tÄ›. Ponechávám proudu pár desítek vteÅ™in k zanesení nástrahy na pÅ™irozené místo. Napínám vlasec a zavěšuji Ä?ihátka.

Nastává soumrak. Z korun stromů se ozývá tlukot křídel holubů, hledajících nejlepší místo k spánku. První netopýři pÅ™elétají nad hladinou. Zatažená obloha navozuje pocit temné noci a v dálce již nelze rozeznat rozhraní Å™eky a bÅ™ehu. Koutkem oka zahlédnu prudký pohyb Ä?ihátka. V poslední chvíli pouÅ¡tím prut a hlasitÄ› tlesknu. Ondatra kÅ™ižující vlasec se poleká, potopí a vlasec podplave. Pro jistotu vÅ¡ak prut znovu nahazuji.

Pokládám pláštÄ›nku na svažitý bÅ™eh. Snažím se najít pÅ™irozenou polohu, ve které zůstávají dvÄ› oranžové bludiÄ?ky Ä?ihátek v zorném poli. MyÅ¡lenky se pomalu pÅ™izpůsobují pomalé frekvenci Å™eky a stávám se jejich nezávislým pozorovatelem. Na pohybu Ä?ihátek sleduji hrátky ježdíků s rousnicemi, které jsou nad jejich síly. Za zády slyším dupat ježky a vÄ›Ä?ná melodie Å™eky mne pomalu unáší do vzpomínek… 

…na tomto místÄ› jsem pÅ™ed deseti lety zažil legendární tah úhořů. NeskuteÄ?ných dvacet minut, ve kterých se tajuplní poutníci věšeli na pruty tak rychle, jak je Ä?lovÄ›k staÄ?il nahazovat. ŽivoÄ?iÅ¡ná euforie, zaÄ?ínající z niÄ?eho a konÄ?ící stejnÄ› rychle. Vím, Ä?lovÄ›k musí mít obrovské Å¡tÄ›stí, aby nÄ›co takového prožil jednou za život. A pÅ™esto doufá znovu…

…přátelé, kteří u této Å™eky prožívali nádherné rybářské veÄ?ery již dávno vymÄ›nili odÅ™ené bundy za saka s kravatou a rybí pach za vůni kariéry. ÄŒernobílé fotografie z té doby ožívají jen u láhve na podnikových rautech…

…vyÄ?ítám si, že své nejstarší holce bořím dívÄ?í sny o kariéře modelky Ä?i zpÄ›vaÄ?ky poukazem na naprostý nedostatek hudebního sluchu a smyslu pro rytmus. VždyÅ¥ to jde říci jinak. Desetkrát opakovaná otázka té prostÅ™ední je prostá touha po komunikaci. Synek je ve vÄ›ku, kdy ve vÅ¡em napodobuje tátu. ProÄ? se vlastnÄ› nÄ›kdy zlobím, vždyÅ¥ mi jen nastavuje zrcadlo…

…za přímÄ›stským lesíkem se ozývá tlumený zpÄ›v a kÅ™ik bujaré spoleÄ?nosti vyhnané z ráje. Bude jedenáct veÄ?er, zavíraÄ?ka. Vidím sám sebe v dobÄ›, kdy jsem v tomto mÄ›stÄ› bydlel a na pěší rybářské výpravy mi nosil pes v braÅ¡nÄ› láhev rybízového vína. Pokousaní od komárů, s holkou od sousedů…

Trvá snad vteÅ™inu než pochopím, že tanec Ä?ihátka na pravém prutu již nepatří do vzpomínek. Zasekávám jen ze sluÅ¡nosti, každá ryba mÄ›la dost Ä?asu prohlédnout léÄ?ku. Vázka. Obvyklý žertík ježdíků, strkajících tak dlouho do nástrahy, dokud ji nedostanou pod kámen nebo za potopenou vÄ›tev. PÅ™edstava noÄ?ního pÅ™evazování prutu mne nijak nenadchne. Snažím se poklepáváním a zmÄ›nou tahu háÄ?ek uvolnit.

Vázka se dává do pohybu. Proti proudu! OkamžitÄ› utahuji brzdu navijáku nebezpeÄ?nÄ› blízko k maximální pevnosti vlasce a zvedám rybu nad dno. ÚhoÅ™ nesmí zůstat dole. Dostane-li možnost omotat se kolem koÅ™enu nebo zajet pod kámen, je pro nás ztracen. Spíše ho pÅ™etrhneme než vyprostíme.

Vzájemné pÅ™ekvapení vÅ¡ak netrvá dlouho. PÅ™es brzdu rychle ztrácím metry vlasce a ryba si nedá porouÄ?et. Takhle se úhoÅ™ nechová. Mírním odpor brzdy a hlavou mi letí myÅ¡lenky. Candát? Ne, ten jde po prvním náporu z vody jako dÅ™evo. Velký kapr? Vyrazil by po Å™ece, nezůstává v tůni. Pomalu zaÄ?ínám tuÅ¡it tajuplného strávníka. Sumec. A rozhodnÄ› vÄ›tší, než odpovídá prutu nastavenému na lov úhořů. Adrenalin stoupá a zaÄ?íná souboj. Sázím na rybu.

Záda již zaÄ?ínají bolet a prsty pravé ruky stále Ä?astÄ›ji oslabuje kÅ™eÄ?. Ztrácím pojem Ä?asu. Získat pÄ›t metrů vlasce, deset ztratit. Pokus o otoÄ?ení ryby. Získat deset, ztratit pÄ›t. KoneÄ?nÄ› se daří rybu zvednou ze dna. ZaÄ?ínám věřit, že ji alespoň uvidím. Na temné vodÄ› je stále Ä?astÄ›ji slyÅ¡et cákání pÅ™i obratu na hladinÄ›. Výpady a pokusy o zalehnutí na dno jsou stále slabší. Poslední pokus pÅ™ivádí tajuplný úlovek do blízkosti bÅ™ehu. Poprvé si mohu dovolit pÅ™ehodit prut do levé ruky a sahám pro baterku. Je to sumec!

Vzdává svůj boj a pokládá se na bok. PÅ™itahuji jej ke bÅ™ehu, odkládám prut a s baterkou pod bradou skáÄ?u do pobÅ™ežního bahna. Za podkovovitou spodní Ä?elist pÅ™itahuji sumce k sobÄ›. Podle podbÄ›ráku odhaduji délku na 100-110 centimetrů. Odepínám vzhledem k velikosti tlamy směšnÄ› malý háÄ?ek. Pohladím Å¡irokou a plochou hlavu než jej odstrÄ?ím zpÄ›t na hloubku. Pomalu se otoÄ?í a jediným máchnutím tÄ›la mizí zpátky v tůni…

JeÅ¡tÄ› roztÅ™esenýma rukama plním dýmku a usedám na bÅ™eh. VÄ›Ä?nost trvala téměř hodinu. Vzdávám díky Å™ece, která se podÄ›lila o své tajemství. DÄ›kuji své ženÄ›, která se mnou znovu prožije nádherné chvíle a nezmíní se o kalhotách zabahnÄ›ných až k pasu a bundÄ› potažené rybím slizem. TeÄ? a tady je život nádherný…

 

Žalý (text byl poprvé uveden na pavouÄ?ím blogu v Ä?ervnu 2005)

Život až na dÅ™eň. Bez pozlátek, diktované korektnosti a jakýchkoliv -ismů. Takový, kdy hrajeme jen sami sebe a podle pravidel, které dokážeme obhájit. SvÄ›t, ve kterém se nesnažíme pÅ™ehlížet fyzickou Ä?i duÅ¡evní nedostateÄ?nost druhého a pÅ™itom každý má své nezadatelné místo. Takové, jaké si vyslouží.

Jedním z takových míst je bordel. Integrovaný do spoleÄ?nosti, klasicky vedený, nesuplující generátor penÄ›z a problémů. VykÅ™iÄ?ený dům jako stÅ™ižený ze Steinbeckovy Plechárny. Jeden takový stál poblíž.

Pro mne mÄ›l dvÄ› obrovské výhody. Pořídil si ho kamarád, a aÄ?koliv byl nÄ›kolik kilometrů od nás, mohl jsem dojíždÄ›t terénním autem pÅ™es dva potoky a nÄ›kolik polí, aniž bych musel na silnici. StaÄ?ilo najít správný smÄ›r. Když Ä?lovÄ›k pod hrozným vlivem alkoholu v bahnÄ› Å¡patnÄ› podÅ™adil, prostÄ› usnul a poÄ?kal na rolníka s traktorem.

Mám rád holky z takových bordelů. Prosté holky, které nic jiného neznají. Neukojitelné krásky. Nevyužité zdravotní sestriÄ?ky stejnÄ› jako studentky z kolejí. Podnikatelské paninky pÅ™ijíždÄ›jící vždy na nÄ›kolik dnů ze sousedních krajů, neuvěřitelnÄ› inteligentní absolventky VÅ  hledající opravdový život. Jakýkoliv lidský typ tam najdete, jen jeden ne - zlomenou bytost. Ty pracují jinde. Tam, kde nemohou říci ne.

Mám rád pány z takových bordelů. Tiráky bez dlouhých keců. Velkopodnikatele, kviÄ?ící blahem pod důtkami. Domácí baÄ?kůrkáře, velící Å¡ikům prsatých holek. Citlivé duÅ¡e básníků, hledajících inspiraci a popíjejících víno na dluh. Uhrovité mladíky, vydávající veÅ¡keré kapesné za vstupné s jednou rukou stále v kapse. OuÅ™ady, pÅ™icházející zadem v dlouhém kabátÄ› s vyhrnutým límcem stejnÄ› jako staříky spÄ›chající dohonit život.

Obchodní schůzky v bordelu mají zvláštní kouzlo. Pánové ztrácejí ostražitost a z bordelu se nic nevynese. Holky nemluví a manželky ani cizí ženy do bordelu nesmÄ›jí. No, jak kdy. ObÄ?as má žena navlékla nÄ›co síťovaného a bavili jsme se oba. Vznikaly pochopitelnÄ› zajímavé situace, kdy lidé vÄ›ci neznalí trvali právÄ› na její přítomnosti na pokoji. SebevÄ›domí vÅ¡ak rozhodnÄ› neutrpí.

Holka, která dokázala vymyslet u tyÄ?e sluÅ¡né Ä?íslo na Schody do nebe od Led Zeppelin mÄ›la pÅ™i obÄ?asných Å¡koleních z historie rocku vydÄ›láno. ObÄ?as si nÄ›jaká u nás pÅ™eprala, nÄ›kdy nám ponechala na noc své dítko. Na obchodní jednání jsem brával nÄ›kterou z dlouhonohých holek. Vždy ve vší poÄ?estnosti, ale byla sranda. O lidech se v bordelu dozvíte vÅ¡e, pokud smíte nahlédnout za plentu.

Není to pohádka pro dÄ›ti a jako vÄ›tÅ¡ina příbÄ›hů ze života má Å¡patný konec. ÄŒasem pÅ™iÅ¡la nabídka ochrany a poté pÅ™evzetí. Úmrtí kamaráda bylo uzavÅ™eno jako sebevražda dříve než ji dotyÄ?ný staÄ?il spáchat. Holky se rozprchly a zaÄ?al standardní Å¡estimÄ›síÄ?ní cyklus ukrajinek. ZmÄ›nila se i klientela, pochopitelnÄ›.

 

Žalý (text byl poprvé uveden na pavouÄ?ím blogu v únoru 2005)

Mnoho probdÄ›ných nocí, pÅ™eÄ?tené stohy knih, vyrovnané Å™ady prázdných láhví ani plné popelníky nestaÄ?í k nalezní odpovÄ›dí na otázky sužující mladého Ä?lovÄ›ka. Plamenné diskuze spolupostižených, vzdor autoritám ani útÄ›k do temnot nepÅ™ináší klid duÅ¡i laÄ?nící po poznání. Nalezením jedné pravdy popíráme druhou, existence více možných Å™eÅ¡ení položené otázky vnáší chaos do plánu bludiÅ¡tÄ›, petrifikované pravdy nabývají kontur domeÄ?ku z karet.

S vÄ›kem a poznáním se vynoÅ™ují mlhavé, spíše tuÅ¡ené obrysy základních fraktálů. Skládáme z nich komplexní obraz svÄ›ta vyhovující vstupním podmínkám. S hrůzou rozpoznáme chybu v zadání a zaÄ?íne znovu. Stále a zas, dokud se nevzdáme.

Nejjednodušší jednobunÄ›Ä?ný organismus žije v naprosté harmonii se svým okolím jako jeho integrální souÄ?ást. ObyÄ?ejná žížala se svou žebříÄ?kovou soustavou již dokáže poznat bolest, vyšší savci disponují city. Stále lze hovoÅ™it o harmonickém zaÄ?lenÄ›ní do vÅ¡ehomíra. Zánik, smrt, život i zrození jsou souÄ?ástí systému, jehož základní funkcí je zachování rovnováhy, harmonie.

Obdrželi jsme do vínku rozum, sílu ne srovnatelnou, ale silnÄ›jší než přírodní katastrofy likvidující celé systémy. Sílu, která okamžitÄ› seba sama oznaÄ?ila za vývojový vrchol. Sílu, která dokázala zatlaÄ?it do pozadí veÅ¡keré další neuchopitelné atributy existence. Co nedokáže využít Ä?i zneužít, popÅ™e. Stala se dvojjediným božstvím, cestou i cílem. Silou, pro kterou je harmonie nesmiÅ™itelným nepřítelem. Postavena na piedestal bezbÅ™ehé individuality naruÅ¡uje souznÄ›ní. NadÅ™azena ostatním kooperujícím faktorům, rovnÄ›jší mezi rovnými.

Síla rozumu se zmocnila hledání smyslu, definice vůle, popisu cítÄ›ného. Zmocnila se i nás. PÅ™ijetím hry na nutnost exaktního popisu nepopsatelného stáváme se jejím nevolníkem. Had zakousnutý do vlastního ocasu, posvátný symbol kruhu. KoneÄ?né vitÄ›zství rozumu, neboÅ¥ právÄ› ten jej nedovolí protnout.

Harmonii hledáme, někdo zcela cíleně, někdo nechtěně. Někteří ji našli bez dlouhých úvah, jiní ji nenajdou vůbec. Nadvláda rozumu bude jednou u konce, stejně jako každé jiné narušení rovnováhy. Konec může nabývat mnohých podob. Je zakódován v nás, a přesto jej nedokážeme ovlivnit.

Harmonie je jen slovo. Můžeme jej nahradit Bohem, ideí, mantrou, Ä?ím je libo. Obsah zůstává, stejnÄ› jako různé úrovnÄ›. PÅ™esto jsou souÄ?ástí celku. Nevíme, co hledáme. Ale až nalezneme, poznáme ji :-)

 

Žalý (text byl poprvé uveden na pavouÄ?ím blogu v únoru 2005)

BludiÄ?ka Mislead mne pÅ™inutila svým Ä?lánkem k zamyÅ¡lení nad mojí národní hrdostí. PÅ™iznávám, jedná se pouze o interní průzkum, nikoliv o snahu hledat obecnÄ› platné vazby. Logické operátory Ä?i historická fakta nemají význam, cítíme to. Každý nÄ›jak.

Historické ÄŒechy snad mÄ›ly ambice ovládnout území od moÅ™e k moÅ™i, reminiscence vÅ¡ak není na poÅ™adu dne. OstatnÄ› v dobÄ›, kdy se na historickém území jeÅ¡tÄ› provozovalo lidojedství, na trosky jiných dávných civilizací již dávno padal prach. Jednou jsme Evropu vydÄ›sili pÅ™i avantgardním prosazování beztřídní spoleÄ?nosti ohnÄ›m, meÄ?em a vozovou hradbou, ale ani tehdy jsme neuspÄ›li. Evropa jako taková je historií posedlá a každý národ Ä?i stát mÄ›l (a má) své temné i svÄ›tlé chvíle. Byli jsme souÄ?ástí, toÅ¥ vÅ¡e.

Bližší Ä?lovÄ›ku je minulost nedávná, poÄ?ínající založením samostatného státu vytrucovaného na starém mocnářství. S tímto státním útvarem lze již pociÅ¥ovat jakousi identitu. O mé vzdÄ›lání bylo vzornÄ› postaráno. Po osvobození ze žaláře národů se nového státu zmocnili kapitalistiÄ?tí imperialisté, beztrestnÄ› střílející do vlastních obyvatel. Vrcholem zrady kapitalistické kliky byla bezzubá kapitulace pÅ™ed diktátem z Mnichova.

Zrada pokraÄ?ovala tak zvaným západním odbojem a jen díky východním komunistickým hrdinům jsme stáli bok po boku vítÄ›zům. Rudá armáda vyhnala nacisty z Prahy a pozdÄ›ji i Pattona z PlznÄ›. Vlasovci utekli sami. KoneÄ?nÄ› jsme mÄ›li svoji vlastní, poúnorovou, spravedlivou a vÅ¡elidovou republiku.

Pionýrský slib jsem složil. Svázácký také, nikoliv vÅ¡ak již slib vysokoÅ¡koláka a vojenskou přísahu. Do jediné správné strany jsem nikdy nevstoupil, do žádné nesprávné také ne. S hanbou pÅ™iznávám, neÅ¡lo o vzdor. Na vysokou Å¡kolu jsem dorazil Ä?trnáct dní po zahájení se straÅ¡livou kocovinou, v dobÄ› vojenské přísahy byla mou cimrou marodka a nÄ›jak to bylo opomenuto. Vstup do té jediné strany mi nebyl nabídnut, morální dilema se nekonalo. V dobÄ› úvah nad postgraduálním studiem bylo Ä?lenství sice podmínkou, ale nepovažoval jsem to za adekvátní cenu.

Spolu s postupným vítÄ›zstvím rozumu nad ideologií pÅ™iÅ¡el také vítÄ›zný listopad. NadÅ¡enÄ› jsme cinkali, opojeni svobodou, vlastní odvahou a nadÄ›jemi. Staří známí bÄ›si vylezli dříve než nadÅ¡ení opadlo. Dříve ukradené se znovu ukradlo, praktici moci vÅ¡ech režimů demokracii káží, soudruh třídním nepřítelem. Snad to neÅ¡lo jinak. Opravdu vÅ¡ak neÅ¡lo důstojnÄ› pohÅ™bít kostlivce vÅ¡ech barev, nepoužít lidovÄ›demokratické metody pÅ™i ohrožení volby jediného správného kandidáta nebo například kontrolovat postkupónová eseróÄ?ka? Asi ne, bylo zhasnuto.

AÄ? stále na tom samém místÄ›, již nÄ›kolikrát jsem zmÄ›nil státní přísluÅ¡nost. Vždy smÄ›rem k lepším zítÅ™kům, pochopitelnÄ›. Kontinuita je vÅ¡ak zachována. Za vÅ¡ech režimů, za vÅ¡ech vlád, vždy povinnÄ› a ze zákona pliveme na vlastní minulost.

Mám rád místa prvních lásek, vandrů, průšvihů i radostí. Mám rád Å™eky, vzpomínky na tátu rybáře. Místa svých prvních úlovků. Tátovy hory, máminy louky. Rodný dům svých dÄ›tí. Ale ta místa jsou prostÄ› na Zemi, a také v mém srdci. Je mi jedno do kterého státu patří, jakého mají vlastníka. Krásu lze popsat vÅ¡emi jazyky. ProstÄ› jsou. Od dÄ›tství je mi vzdÄ›lávacím systémem podsouváno rovnítko mezi rodnou zemí, národem a vládou Ä?i stranou jako jejich reprezentací. Nic se od té doby nezmÄ›nilo.

Budu bojovat za blízké bytosti, za dobré lidi, za zachování vÄ›cí a stavů milých mému srdci. Snažím se nelhat, neubližovat, pomáhat. Nejsem Mirek Dušín a nehodlám se obÄ›tovat pro trojjedinou funkci státu. Ne, nejsem hrdým ÄŒechem. Nenadávám, neplivu. Je to horší, je mi to Å¡umafuk…

 

Žalý (text byl poprvé uveden na pavouÄ?ím blogu v únoru 2005)

ZaÄ?alo to naprosto nevinnÄ›. Jedním rýpnutím za Å¡patnÄ› použitý pÅ™echodník (kupodivu ne v rodÄ›, ale v Ä?ísle). Jenže na to rýpnutí pÅ™iÅ¡la odpovÄ›Ä?:

“celkem běžný názor je to, že gramatiky netÅ™eba, jde o pochopení smyslu. No, hm. Ale zaznamenávám stále Ä?astÄ›ji názory postadolescentů, totiž že je tÅ™eba zavést vÅ¡ude na fórech angliÄ¿tinu - stejnÄ› tak budou nakonec mluvit vÅ¡ichni. To mne pÅ™ivádí na téma národní hrdosti, a jsem v hajzlu. Tak nÄ›jak nevím, na co by mÄ›li být hrdí (bavíme se o souÄ?asnosti)…” (pV.)

A na brouka v hlavÄ› bylo zadÄ›láno… První myÅ¡lenka, která mÄ› napadla, se linula pÅ™ibližnÄ› v duchu toho, jak se vyjadÅ™uje Acht v komentářích na blogu. A narazila jsem na problém národní identity, vlastenectví – a dostala jsem se do pasti pocitů a citů. Což není příliÅ¡ dobrý základ pro diskusi. V pocitech se těžko nacházejí argumenty. Takže nejspíš nezbývá, než to otoÄ?it.

Máme být na co hrdí? Na sportovce? Na manekýnky? Na lidi ze showbussinesu? O kom dneÅ¡ní omladina ví, že nÄ›co dokázal a pÅ™itom netutlá, že je ÄŒech, popřípadÄ› to inzeruje s hrdostí? Dá se vést diskuse o filmech - Kolja, Želary… Jenže to je nadstavba. Přístroje na palubách kosmických sond, uznávaní astronomové, úspěšné firmy (například Jablotron). A další past je na cestÄ› - ono se o tom moc neví, pokud nÄ›kdo není přímo v oboru.

Takže není spíš problém ve vyzvedávání a zdůrazňování negativ, místo hledání a ukazování pozitiv? “Postadolescenti” vidí (zákonitÄ›) vÄ›tÅ¡inou jen to, co se jim prezentuje v mediích. A v tÄ›ch toho mnoho o hrdosti na vlastní zem není. Spíš o tom, že tento stát je pouze hodný opuÅ¡tÄ›ní.

Takže tu hrdost na vlastní jazyk v lidech musíme nÄ›jakým způsobem vypÄ›stovat sami. Nejdříve v sobÄ›, potom ve svých dÄ›tech a pak ve svém okolí. I tu hrdost na to, že žijeme tady a žijeme v dobÄ› a státÄ›, kde to sice zatracenÄ› bolí, ale pÅ™esto je nÄ›kde nadÄ›je. A to nepůjde, když sami budeme defétistiÄ?tí a stahovat se do ulity.

Ono to nakonec stejně dopadne tak, že naše děti (nebo možná jejich děti) budou hovořit dvěma jazyky bez jakýchkoliv problémů. A pak nejspíš sami poznají, že tenhle jazyk stojí za to používat, mazlit se s ním, laskat ho. A nebo možná ne.

Jenže proÄ? se do toho pouÅ¡tÄ›t bez boje?

 

Mislead (text byl poprvé uveden na pavouÄ?ím blogu v únoru 2005)

Bezvýznamný web o bezvýznamných věcech. Žhavé aktuálno, úderné téma nebo řešení globálních problémů lidstva zde nenajdete. Pouze povídání a obrázky nejen pro sobeckou radost autorů, ale snad i kolemjdoucích.

Frekvence Ä?lánků bude přímo úmÄ›rná grafomanské touze autorů nÄ›co sdÄ›lit. Může to být každý týden stejnÄ› jako nÄ›kolikrát do roka. Nepořádáme literární dostihy, nesoutěžíme v návÅ¡tÄ›vnosti ani netoužíme po umístÄ›ní v hitparádÄ›.

Cítíte-li potÅ™ebu nÄ›co komentovat, komentujte. Chcete-li nÄ›co sdÄ›lit ostatním, zaÅ¡lete svůj Ä?lánek mailem. Zůstaňte vÅ¡ak v pohodÄ›, zlého je kolem nás dost…

Tento web je zpracován pomocí open source projektu WordPress verze 2.0 s individuální aplikací jazykové verze a designu. NávÅ¡tÄ›vníkům pÅ™ejeme pohodové Ä?tení :-)

admin